Roštěnky z Adamova žebra

Karel IV. měl čtyři ženy a jedenáct dětí. Byl dobrý milenec a věnoval se svým potomkům? Jak se ve středověku ženilo a vdávalo, co na sobě lidé nosili a znali vůbec antikoncepci? To vše se dovíte v tomto dílu...

Nejelegantnější

Blanka z Valois (1316 nebo 1317 – 1. srpna 1348)
Představte si, že můj táta se taky jmenoval Karel. Byl to syn krále, bratr krále i otec krále, sám se ale králem nikdy nestal. Svého Karla jsem poznala na dvoře francouzského krále. Svatbu jsme měli jako děti, oběma nám bylo teprve šest. Pak jsme se dlouho neviděli. Až v Čechách, to nám bylo už osmnáct. Nejdřív jsem pořád brečela a chtěla zpátky domů. Byla tu strašná zima a lidé se oblékali prostě příšerně. A taky mlaskali u jídla. A celá země byla vytunelovaná. Ale Karel byl na mě hodný. Když začal vládnout, všechno se změnilo. Dal pochytat loupežníky, opravoval hrady a zakládal vinice. Já se naučila česky i německy a začalo se mi tu líbit. I ty neotesané Čechy jsem si oblíbila a oni mě taky. S Karlem to byla veliká láska a narodily se nám dvě krásné holčičky. První, Markéta, se stala uherskou královnou. Druhá, Kateřina, se provdala do Vídně za Rudolfa Habsburského. Když jsem umřela, bylo mi teprve třicet dva, ale zato jsem už navždycky ta nejhezčí ze všech českých královen. A taky nejelegantnější, n'est-ce pas?

Nejsmutnější

Anna Falcká (26. září 1329 – 2. února 1353)
Karel si mě vzal kvůli politice. No fakt. Naši se paktovali s Güntherem ze Schwarzburgu, to byla taková nula, ze které udělali římského krále, i když tím už byl Karel. Můj papá na Karla nadával, kudy chodil, a taky proti němu kul pikle, to bylo jeho. Ale když Karel požádal o moji ruku, papá obrátil a najednou byl samé zeťáku sem a zeťáku tam. Já jsem se Karla nejdřív bála. Mě se samozřejmě nikdo na nic neptal, a když jsme se brali, jemu už bylo třicet dva, ale mě jen devatenáct. Nevím, jestli mě vůbec miloval, ale nebil mě a nebyl mi nevěrný, co víc bych si mohla přát? Užila jsem si dvě korunovace, nejdřív římskou a pak teprve českou královnou, to už jsem byla v sedmém měsíci. Porodila jsem Karlovi prvního syna a on byl šťastný jako blecha, jenže pak se to pokazilo. To ty hloupé rytířské turnaje. On je miloval, jezdil na ně po celé Evropě, inkognito, aby se to nedověděl papež. Vždycky vyhrál, až v tom nešťastném říjnu 1350 dostal do brady dřevcem a málem umřel. Když ho přivezli, byl celý zafačovaný, nemohl se hýbat ani mluvit. Krmili jsme ho tekutou stravou. Muselo se to utajit, aby z toho nebyl skandál, a tak to hodili na mě. Že prý jsem ho otrávila nápojem lásky. Karel se zase uzdravil, jenže pak umřel náš malý Václav, nebyly mu ani dva roky. To bylo tenkrát normální, ale já pořád bulela a Karel o mě úplně ztratil zájem. Tak jsem začala jezdit na koni a rychlá jízda mě bavila, dokud jsem si přitom nezlomila vaz. Bylo mi teprve třiadvacet, no vidíte, už zase brečím.

Žena je, když – KAREL JE KING!

Žena je, když...
Podle Bible byla první žena, Eva, stvořena ze žebra, které Bůh odebral prvnímu muži Adamovi. A tak bylo považováno za samozřejmé, že je žena podřízena muži. Hlavním posláním žen bylo rození dětí, což se projevilo i v módě. Vzorem ženské krásy bylo těhotenství, takže dokonce i panny vyvalovaly svá bříška, aby vypadaly jako v jiném stavu, což je dobře vidět na gotických obrazech. Opačnou stranou mince mužské dominance byla vypjatá dvornost rytířů k dámám jejich srdcí, která se v krajních polohách měnila až v to, co bychom dnes nazvali masochismem a kdy nejvyšší slastí bylo zemřít ve službách nenaplněné lásky. Většinou si však muž vybíral ženu zcela neromanticky: aby mu přinesla kvalitní majetek, prestiž a potomstvo.

Těžký život žen – KAREL JE KING!

Těžký život žen
Být ženou ve středověku nebylo vůbec snadné. A to ani v těch nejvyšších kruzích. Urozená dáma se měla především starat o svého chotě. Neměla žádné soukromí. Většinou se mohla jenom modlit, vyšívat, případně hrát na loutnu. Na koni musela sedět bokem s nohama u sebe. Kosmetiku používali víc páni, než dámy, a z žen hlavně ty povětrné. Papír byl velmi drahý a tuhý. Takže se místo toaletního papíru i dámských vložek používal suchý mech.

Nejkorunovanější

Anna Svídnická (1339 – 11. července 1362)
Nejdřív mě zasnoubili s Karlovým synem Václavem. Jenže on i jeho matka Anna Falcká brzy umřeli, a tak si mě vzal Karel sám. Bylo mi tenkrát čtrnáct, ale nedělala jsem si iluze. Nešlo mu o mě, ale o moje dědictví, slezská knížectví, která Karel chtěl za každou cenu připojit k českému království. Ale to mi nevadilo. Karel byl totiž něžný a vášnivý milenec, měl smysl pro humor a taky se každý týden myl, což byla tenkrát výjimka. A díky němu jsem měla na hlavě hned tři koruny: dvě královské, českou a římskou, a nakonec i císařskou. Tu třetí až v Římě, kam vedou všechny cesty. Měli jsme spolu dceru Alžbětu a syna Václava, který se stal králem po Karlovi. Při třetím porodu jsem zemřela a dítě taky, ale ten život stál za to.

Nejsilnější

Eliška Pomořanská (1346 nebo 1347 – 14. února 1393)
Zase ta politika. Můj otec patřil mezi největší Karlovy nepřátele. A protože se Karel nemohl oženit s ním, vzal si mě. Vdávala jsem se ve sladkých šestnácti, on byl víc než o třicet let starší. A všechno měl dokonale promyšlené. Dřív než mě korunovali českou královnou, nechal korunovat českým králem svého syna Václava z minulého manželství, aby to měl jisté. Ale přes to všechno nám to klapalo náramně. I když jsem mu nezlomila srdce, lámala jsem podkovy a trhala pancíře na těle rytířů, protože jsem byla vždycky holka od rány. Taky jsem mu porodila šest dětí čili víc, než všechny tři jeho exmanželky dohromady. A že se měly k světu. Dcera Anna se stala anglickou královnou, syn Zikmund dokonce uherským a českým králem i římským císařem. A jeho potomci žijí dodnes.

Karel IV. a ženy – KAREL JE KING!

Karel IV. a ženy
Žádný jiný český král neměl tolik žen jako Karel IV. I když si všechny vzal z politických důvodů, choval se k nim na tehdejší poměry mimořádně hezky. Nebil je ani nepodváděl, a přestože se nezachovaly žádné jeho milostné dopisy, jistě je upřímně miloval. Jak to víme? Udělal totiž to, co žádný jiný král té doby. Na ochozu svatovítské katedrály přikázal mistru Parléřovi vytvořit sochařské portréty všech svých čtyř manželek. A protože jsou to busty, můžeme dodnes obdivovat nejen jejich tvář, ale i poprsí.

Čtyři ženy čtvrtého Karla – KAREL JE KING!

Čtyři ženy čtvrtého Karla
Ze všech Karlových manželek nejelegantnější byla jistě Francouzka Blanka z Valois, princezna královské krve. Nejsmutnější zase Anna Falcká, které zemřelo dítě a později si zlomila vaz při vyjížďce na koni. Nejkorunovanější pak Anna Svídnická, dvakrát královna a jednou císařovna. A nakonec ta nejsilnější, Eliška Pomořanská. To byla ta, co prý holou rukou lámala podkovy a trhala brnění. Se všemi zplodil celkem dvanáct dětí, z nichž jedno zemřelo při porodu a další tři nepřežily dětství. Těch šťastnějších osm to dotáhlo daleko. Ze dvou synů se stali císaři a králové, ze dvou dcer královny. Potomci Karla IV. žijí dodnes, například v knížecím rodu Schwarzenbergů.

Miss středověk

Za Karla IV. se samozřejmě žádné soutěže krásy nekonaly. Promenáda v plavkách byla nemyslitelná, vždyť lidé se tenkrát nesvlékali ani při koupeli nebo při sexu. Přesto i tenkrát sestavovali žebříčky nejpůvabnějších urozených dam básníci, kteří putovali od dvora ke dvoru, a měli tedy možnost srovnání. Stojí za pozornost, že za nejkrásnější ženu celé Evropy byla svého času vyhlášena Karlova třetí manželka Anna Svídnická.

Epes modes robes

Stejně jako dnes, i v období gotiky jsme toužili být oblečení podle poslední módy. A stejně jako dnes i tenkrát byla střediskem módy Paříž. Když do Prahy dorazila Karlova manželka Blanka z Valois se svým doprovodem, všichni vystrojení po francouzsku, české dámy závistí omdlévaly a čeští pánové si hryzali kníry. Ale naši krejčí a švadleny rychle chytili západní vítr, a protože se u pražského dvora střídalo jedno poselstvo za druhým, byla tenkrát u nás móda na světové úrovni. To platilo i za vlády Karlova syna Václava IV., pak ale přišly husitské bouře a radikální kazatelé vyžadovali skromné a cudné oblečení. Ale to už je jiná historie.

Anti-antikoncepce

Kdo ve středověku nechtěl mít děti, měl smůlu. Zaprvé se úplně přesně nevědělo, jak vlastně děti vznikají, čili ani jak tomu zabránit. A zadruhé to byl těžký hřích. Takže se většinou řešily až následky, a to všelijakými čarodějnými lektvary. Nesmíme ale zapomenout, že ve srovnání s dneškem byla po takových prostředcích minimální poptávka. Od žen se očekávalo, že budou rodit děti co nejdříve po sňatku, a žádné plánované rodičovství se netrpělo. Zejména v královských rodinách bylo nejdůležitější zajistit následníka trůnu.